Dešťové kapky stékají tiše po okně
a já se skrz ně dívám ven
Myslím na včerejšek a mlčky
přemýšlím, zda to nebyl jen sen
Když jsi mě hladil ve vlasech
a k tomu něžně líbal
Když ses mi díval do očí
a v náručí mě svíral

Myslíš, že máš smutku plno?
Že máš slzí jako Brno?
Žádný důvod k radosti,
pořád samé starosti?
Není to pravda, je to jen klam,
na světě přece nejsi sám
Kolem jsou lidé, co mají Tě rádi –
rodiče, milenci, kamarádi,
kteří Tě nikdy smutnit nenechají,
kteří vždy otevřenou náruč mají,
kteří Tě nikdy nezradí,
kteří Ti vždycky poradí
No tak se usměj – víc Ti to sluší,
pro všechny otevři tu svoji duši
Život máš jeden, a to dost krátký,
čas nikdy nemůžeš vrátit zpátky,
tak ho žij naplno, nemusíš se bát,
vždy je tu někdo, kdo Tě má rád

Ležím v teple pod peřinou
a přesto se klepu zimou
Mrznou mi nohy strašně moc
a venku je tak černá noc
Tma, která hrůzu nahání
mě přivádí k váhání
Jakpak se asi právě teď máš?
Co asi v tuto chvíli děláš?
Jsi vůbec v pořádku? To vědět bych chtěla
Kéž bych Tě na chvíli obejmout směla
a mohla vědět, že není Ti nic
Stačí mi tohle, nechci nic víc
Vím však moc dobře, že možné to není,
že k ničemu je moje chtění
Doufat – to mohu nyní jen
a věřit, že je to jen zlý sen

Je ticho
Je ticho, tma a já velký strach mám
Jsem sama samotinká a Ty jsi taky sám
V tom velkém světě cítím se tak opuštěná,
když černou barvou noc je potažená
Jsem sama samotinká a Ty jsi taky sám
Tenhleten pocit osamění tak dobře znám
Kéž bych teď měla Tebe vedle sebe,
hned bylo by světlejší to černé nebe
Je tma
Je tma, ticho a já velký strach mám
Proč tenhle pocit osamění tak dobře znám?

Na posteli v křeči sedím,
do bílé zdi smutně hledím
Přemýšlím o tom, co se stalo,
kéž by se mi to jen zdálo
Nechápeš vůbec, jak mě to bolí?
Že tyhle rány těžko se hojí?
Věřila jsem Ti tak strašně moc,
teď pláču kvůli Tobě noc co noc.
Nejsi ten, kým býti ses zdál,
jenom sis se mnou nepěkně hrál
Nechápeš vůbec, jak mě to bolí,
jak těžko se tyhle rány hojí

Večer si lehá tiše do polí,
slunce pomalu zapadá,
mě u srdce cosi zabolí,
to naše láska, která uvadá
Měsíc dnes na nebi je sám
a vítr pofukuje lehce,
on o mě slyšet nechce,
já oči jen pro něj mám
Noční ptáci se probouzí,
trošičku pršet začíná
a naše láska usíná
Usíná věčným spánkem však
Nyní už velmi tvrdě spí,
rozešli jsme se, je to tak

Láska je barevná duha,
co na nebe najednou vyjde
Láska je šedivá mlha,
která k nám občas přijde
Láska je slunce žhavé,
co rozzáří deštivý den
Láska je ptáče popelavé,
co vylítlo z hnízdečka ven